ANDĚLSKÝ SVĚT V KAŽDÉM Z NÁS

Každý člověk má tu schopnost komunikace s andělem, nebo chcete-li s vyšším já. Je jen na nás, jak jsme tomu otevřeni.

Ráda bych vám přiblížila svou cestu, jak jsem s Anděly začala komunikovat já.

Když jsem byla se svou původní prací letušky na pobytu v Tel Avivu, vždy bylo mým snem podívat se ke zdi nářků do Jeruzaléma. Tam si jako většina příchozích vložit to své přání napsané na papírku a čekat v zázrak.

Nemohla jsem se dočkat, až má přání budou „oficiálně“ vyslyšena. Toužila jsem po změně, má práce mne již více nenaplňovala, přece jen už jsem navštívila desítek destinací a viděla jsem téměř půl zeměkoule. Není pochyb o tom, že práce letušek je úžasná, ale nechtěla jsem dopadnout tak, že skončím svobodná a bezdětná, jako většina z nich. Protože jejich vášeň k této profesi je častokrát silnější, než ta o rodině.

Po čem jsem ale toužila nejvíc, byla role maminky a manželky.

Najít si partnera, se kterým už zakotvím a založím rodinu. Usadím se. Přece jen věk a mé biologické hodiny začaly neúprosně tikat. S kým budu trávit všechny ty volné víkendy, narozeniny, svátky a Vánoce, které jsem do té doby neznala, neboť jsem stále byla zavřená tam nahoře v „ trubce“, jak letecký personál nazývá letadlo. Až nebudu muset vstávat ve dvě hodiny ráno, ale místo toho budu doma s rodinou. Užívat si teplo vlastní postele a ne pokaždé muset spát v nějaké jiné, hotelové. Být tam, kde nechci být.

Ke svému výletu na posvátné místo.

To bych ovšem nebyla já, kdyby to nemělo malý háček. Svůj vzkaz andělům či tam nahoru jsem měla předpřipravený a celou tu dlouhou cestu autobusem jsem ho pečlivě držela v ruce. Jenže můj vzkaz nebyl jediný, který měl doputovat až na tuto pomyslnou zeď. Jedna kolegyně mě poprosila, ať i ten její vzkaz tam dám. Ona se našeho dlouho plánovaného výletu nemohla zúčastnit, jelikož zrovna vykonávala svůj let.

Když jsme se konečně dopravili do cíle, byla jsem místem a energií z tohoto prostředí doslova očarována. Tam jsem na milion procent cítila, že tento nebeský svět opravdu existuje. Nejprve jsem se v tichosti danému místu poklonila, poté rozjímala a svá tajná přání v tichosti a v myšlenkách vyslovila. S respektem a úctou vzkaz vložila.

Když jsme dorazili z našeho výletu zpět do hotelu, koukám do své mini kabelky a říkám si, co to tady je za papírek?

A ejhle, jejda, já tam vložila jiný vzkaz, samozřejmě ve zmatku a ze strachu, abych vše perfektně předala na dané místo, jsem upřednostnila omylem pouze kolegyňky vzkaz a svůj jsem přivezla zpět. Já trdlo. Byla jsem celá zklamaná, zoufalá, že mé prosby se jistě nenaplní a má přání tak nikdo, nikdy nevyslyší.

Když jsem se pořádně na druhý den prospala a uklidnila svou mysl, zaměřila jsem se pouze na pozitivní přístup k životu a začala věřit v to, že přece k tomu, aby se má přání mohla plnit, nepotřebuji nějaký papírek. Ale je to úsměvné, jak jsem to mohla poplést. Nyní vím, že vše je o nás a v nás.

Někdo možná vůbec nevěří na duchovní svět, někdo zase naopak vše prožívá velmi vážně, chodí do kostela, modlí se denně. Vše je jen a jen o vlastní víře a o svém přesvědčení. Záleží, v co věříte. Někomu bohatě stačí vyzdobit si svůj byt o Vánocích, za okno si pověsit jednoho Andílka a tím to má vyřešené. Protože nastal vánoční čas, tak ho tam má jen z povinnosti. Jiný ovšem medituje každý den hluboce několik hodin , aby časem došel k osvícení.

Vše je na každém z nás. Druhý zase rád zavítá do kostela, protože jen tam dokáže pocítit to pravé a posvátné místo a plně se otevřít té nostalgické energii.

Když se necháme vést touto jedinečnou esencí energie, nikdy nám nemůže být zle, ba naopak jen krásně. Je to absolutně blažený pocit, když víte, že jsou vaši Andílci s vámi, když cítíte jejich blízkost ve vás. Když vaše tělo vibruje a máte celý den skvělé naladění. Chvění, šimrání, husí kůži, motýly v břiše.

Ten pocit, je k nezaplacení. Hned se vám lépe daří, přitahujete kolem sebe najednou úplně jiné energie, lidi. Vážíte si najednou maličkostí a váš den má úplně jiný rozměr. Tento pocit bych přála každému z nás. Zažívat stavy lehkosti , radosti a štěstí. Nechat tu tíhu všech každodenních povinností a starostí na břemenech Andělů a věřit v dobro, v ně, že oni se o nás postarají a se vším nám pomohou.

Pokud máte rádi andílky, tak bych vám dala jednu radu.

Dělejte to, co vám radí a našeptává váš vnitřní hlas. Vaše intuice, vaše srdce. To se nikdy nemýlí. Pokud je to, co děláte, děláno z lásky a od srdíčka, nikdy to nemůže být špatná cesta, naopak vždy správná. Vaše vedení je správné a slyšíte ho ne nadarmo. Vaše intuice vás nikdy nezklame. Vždy vám radí správně a intuitivně. Ba naopak se nesnažte poslouchat vaše ego, to většinou napáchá nejvíce zla.

Ztište se a zklidněte se. Otevřete se svému nitru. Po čase jistojistě uslyšíte přicházet své první myšlenky a většinou, to, co vám na poprvé vyjde na mysl, je hlas Andělů. Hlas Andělů přichází v podobě myšlenky či myšlenek, abyste si nepletli pojmy, že najednou vám bude něco zvonit v uších.

Pokud máte rádi meditativní hudbu, pusťte si ji, nebo si zapalte svíčku, můžete si z toho udělat takový svůj rituál. Ale opravdu není zapotřebí. Stačí jen naslouchat svému nitru a nechat se vést.

O komunikaci s Anděly píši v dalším článku, můžete si přečíst zde

Líbil se vám tento článek? Dejte like nebo jej sdílejte svým blízkým, přátelům, pro které si myslíte, že bude užitečný.